Bohoslužebný oděv – Římskokatolická církev

Římskokatolická církev – oděv

Duchovní mají při bohoslužebných úkonech dlouhý oděv ke kotníkům, zvaný klerika, nebo talár, na hlavě čtyřhrannou pokrývku se třemi výběžky, zvanou biret.

biret

klerika - sutanaklerika - sutana

 

 

 

 

 

Faráři nosí nad obyčejnými rukávy ještě poloviční k loktům (synodalie), které mohou jako vyznamenání nosit starší kaplanové a katecheti. Odznakem vyššího vyznamenání je límec na klerice (kanonikále).

klerika - kardinálklerika - biskup

  • V katolické církvi odpovídá barva sutany místu v kněžské hierarchii.
  • bílou kleriku nosí papež
  • červenou kardinálové
  • fialovou (purpurovou) biskupové a preláti
  • černou kněží-presbyteři.

V tropických zemích mohou vzhledem k horkému klimatu všichni kněží na základě papežského povolení (indultu) používat kleriky bílé. Pokud použijí ti, jimž by podle jejich pozice v církevní hierarchii náležela jiná barva roucha, kleriku černou, vyjadřuje odpovídající barvu buď barva prošívání kleriky, barva knoflíků, nebo barva cingula a solidea.

Klerika kněží řeholních se nazývá habit a je u různých řádů rozmanité barvy.

Reverendu neboli kleriku nosili také úředníci.

klerika - farářkardinálbiskup

Papež a kardinálové nosí na hlavě ještě malou přiléhavou čepičku „pileclum“, kterou o mši při vystavené svátosti snímají.

V minulosti katolický kněz měl mít hlavu proholenou pleší (tonsurou). Stran brady měli kněží od papeže jistou volnost. Synod pražský např. r.1605 doporučuje sice holení, ale připouští bradu, jen zakazuje, aby kněží mívali dlouhé vousy po vojenském způsobu; radí, aby na hořejším rtu měli vous krátce střižený pro přijímání hostie.

Kolár kněžský vznikl koncem XVI. stol., v následujícím století se přehnul a rozšířil směrem dolů.

kolárek,

Při mši kněz obléká na kleriku humerál, albu, cingulum, manipul, štolu a kasuli.

Humerál

Humerál (lat. Humerale), zvaný též amiktus (lat. amictus), obecněji velum, je to bílý obdélníkový šátek, mající na jedné straně dlouhé tkanice. Jedná se o šátek z lněného plátna, který si kněz obléká přes ramena a přeloží přes prsa, vzadu se tkanicemi uváže. Humerál si kněz obléká pod albu, aby zakryl světský oděv, který nesmí být vidět.

humerál

Historie :

Odvozuje se od starobylého šátku, který nosili lidé, náležející k vyšším společenským vrstvám. Částí církevního oblečení se stal teprve v 9. století ve Francii.

Symbolika v humerálu viděla v počátcích šátek, kterým vojáci převázali oči Ježíšovi. Pozdější verze mluvila o něm jako o „přilbě spásy“, o níž se ve svých listech zmiňuje apoštol Pavel.

Ve středověku se jím zahalovala celá část hlavy. Kněží si kladli humerál nejdříve na hlavu a až posléze si ho spustili kolem krku. Humerál měl během liturgie kněze chránit před špatnými myšlenkami a slovy, které by mohl vyslov

Alba

Alba je základní (spodní) roucho, na něž katoličtí kněží a jáhni oblékají další (u kněžích ornát, u jáhnů dalmatika) často v liturgické barvě. Má být bílá, jak vyplývá z jejího názvu. Nesprávně mívá někdy i barvu krémovou. Alba (tunika) je bílá lněná košile s rukávy, sahající ke kotníkům, může být zdobena (zejména na rukávech a na spodním okraji) například krajkou, výšivkou-parura nebo tzv. aplikací (užší pruh krajky, který není úplně na dolním okraji alby).

alba

Historie :

Alba je odvozena z klasické římské tuniky a není jasné, kdy se odlišila jako specifický liturgický oděv. „Albu“ jako oblek jáhna při mši zmiňuje už 4. synoda v Kartágu (před 400), ale první jednoznačný popis pochází od Rabana Maura z roku 818. Od 11. století se vedle ní objevuje kratší superpellice a rocheta, která se pak stala oblekem nižších duchovních.

Ve středověku oblékali alby o Velikonocích nově pokřtění. Nosili ji osm dní a odkládali následující neděli, které se proto říkalo „Bílá“.

Cingulum

Cingulum (opasek, od cingere, převázat) opasek, šňůra.

cingulum

V katolické církvi je cingulum obvykle bílá, lněná šňůra, kterou si řeholníci v pase převazují dlouhý hábit.

Při bohoslužbách si jím kněží i jáhni převazují v pase albu, která se nad cingulem případně povytáhne, aby si ji při chůzi nepřišlápli. Cingulum je také širší pás látky, který se dává kolem pasu a oba jeho konce zakončené ozdobnými šňůrkami visí volně dolů na levém boku. Nosí se na klerikách.

Kněží nosí cingulum černé barvy, biskupové a kněží s titulem monsignore nosí cingulum fialové barvy. Kardinálové červené barvy a papež bílé barvy.

Ornát, nebo kasule

Ornát je to látkové svrchní roucho, které se klade na albu se štólou, který střihem připomíná pláštěnku.

Historie :

Střih ornátu vychází z oděvů vyšších vrstev, které se nosily v Římě v prvním století našeho letopočtu. Postupně vznikaly ornáty, které byly čím dál vím zdobenější.

Typ, který se vyvinul ve středověku je ve zjednodušené podobě vyráběn i v dnešní době. Tento středověký typ ornátu se nazývá „gotický ornát“ a vyznačuje se tím, že jeho okraje přesahují ramena a končí až pod lokty.

V baroku se vyvinul střízlivější střih ornátu, dle tvaru řečený „basička“, který se vyznačoval tím, že jeho boční okraje končily těsně za rameny celebrujícího. Přední část měla vystřiženou látku, aby byl prostor na sepnutí rukou, aniž by došlo k ohnutí látky. Dorzální (zadní) stranu zdobil kříž, který býval vyšitý na celou výšku i šířku ornátu. Tento typ se odborně nazývá kasule  a bývá hojně zdoben vyšíváním.

ornát

Ornáty jsou v liturgických barvách :

  • bílý ornát se používá při příležitosti různých svátků a slavností
  • zelený ornát se používá v liturgickém mezidobí
  • červený ornát při svátku mučedníků a slavnosti Seslání Ducha svatého
  • fialový ornát v době postní a adventní
  • černý ornát při pohřbech a na svátek všech věrných zemřelých (lze užívat i fialový ornát)
  • slavnostní ornát muže být též zlatý.

ornáty

Štóla

Štóla je dlouhý pás, jehož střední část se klade na šíji a splývá buď svisle s ramena, nebo se překříží na prsou pravá část přes levou (nikdy ne naopak). Jáhen klade štólu jako šerpu na levé rameno.

alba se štolou

Může ji obléknout jen nositel svěcení;  jáhen, kněz a biskup.

Štólu obléká duchovní na albu, nebo s rochetou. Biskup a kněz ji překrývá ornátem, jáhen dalmatikou.  Většinou je štóla součástí jednotného souboru s ornátem a kalichovým velem.

Svrchní štóla je typem, který se obléká na ornát a je širší. V takovém případě může být ornát v liturgicky neutrální barvě (šedá, béžová) a nositelkou liturgické barvy je pouze štóla.

Liturgická barva štóly se řídí příslušným obdobím církevního roku nebo svátkem podle liturgického kalendáře.

Manipul

Manipul byl ve středověku lněný šátek k utírání potu, později to byl sešitý pás, který si kněz během mše navlékl na levou ruku.

Manipul se používal  při slavnostní  mši, byl v příslušné liturgické barvě a se zdobením ladícím se zbytkem oděvu. Dnes se už moc neužívá.

manipul

K jiným bohoslužebným úkolům obléká kněz na kleriku, rochetu, štólu a pluviál.

Klerika

Klerika (klerik) či sutana (z fr. soutanne), v některých jazycích také reverend  (reverend) je označení pro dlouhé splývavé roucho duchovních přiléhající k tělu.

Může se používat buď jako spodní součást liturgického oděvu (jako takovou ji používají i ministranti při bohoslužbách), nebo jako svrchní oděv, potom se jí častěji říká sutana.

Rocheta

Rocheta (rochettum), ve starší češtině komže, je zkrácená alba, sahající po kolena. Biskupové a kardinálové nosí rochetu s dlouhými a úzkými rukávy, ostatní kněží s krátkými a širokými na okraji často zdobené krajkou.

rocheta

Rocheta se používá při posledním pomazání, při kázání a procesí, kněz jí nosí přes černou kleriku. Při bohoslužbě jí mají ministranti, přes sutanu, nebo barevnou suknici.

Štola na rochetě se nechává volně splývat z ramenou.

Pluviál

Pluviál je dlouhý, bohatě zdobený plášť bez rukávů, na prsou spojený sponou. Ve středověku se nosil při procesích za deštivého počasí s kapucí, ze které nyní zbyla jen plochá štítovitá ozdoba s třásněmi.

Nejčastěji se používá při různých církevních obřadech – pohřbech, svatbách, křtech, žehnáních apod., nelze ho však užít při mši.

K pluviálu přísluší také štóla. Obléká se většinou na kleriku s rochetou.

  • při pohřbech a dušičkových pobožnostech se používá pluviál černé nebo fialové barvy
  • při svatbách, křtech a výstavu Nejsvětější svátosti se používá pluviál bílé nebo zlaté barvy
  • při různých procesích jako je Slavnost Těla a Krve Páně se používá buď bílý pluviál, nebo pluviál liturgické barvy odpovídající příslušnému dni

pluviál

Dalmatika

Dalmatika je roucho s krátkými rukávy a skládá se jako kasule ze dvou dílů, přední a zadní, je ze stejného materiálu jako kasule. Při bohoslužbách dalmatiku obléká jáhen.

ornát-1

dalmatika

Historie :

Dalmatika se, podobně jako ornát, vyvinula z římského měšťanského oblečení. Její střih se ustálil na podobě mírně zkrácené tuniky jež se obléká otvorem přes hlavu a případně na bocích stahuje tkanicemi. Dalmatika měla často naprosto stejnou výzdobu jako ornát kněze sloužícího liturgii. Takovýchto bohatě zdobených dalmatik se zachovalo mnoho zvláště z doby baroka.

Biret

Biret je pokrývka hlavy používaná v římskokatolické církvi. Používá se při běžném nošení spolu s klerikou, nebo i při různých liturgických úkonech, jako je například pohřeb, svatba, křest, požehnání atd.

Nenosí se při mši svaté.

  • kněz nosí biret černé barvy podle jednotlivých diecézních zvyků např. se třemi rohy a se střapcem a pod.
  • kněží s titulem monsignore nosí biret černý s fialovým střapcem
  • biskupové, kanovníci a církevní soudní vikáři s titulem monsignore nosí biret fialové barvy se střapcem
  • kardinálové nosí biret červené barvy bez střapce
  • někteří řeholníci pak používají biret jiné barvy, např. premonstráti nosí biret bílý se čtyřmi rohy.
  • ministranti mohou také používat biret černé barvy se střapcem a čtyřmi rohy (používají ho většinou při pohřbech)

 

Biskup

Biskup obléká stejná roucha jako ostatní kněží, nepřekládá však štólu přes prsa, nýbrž ji nechá volně splývat. Biskupská dalmatika je z tenké hedvábné látky.

Odznaky biskupské hodnosti :

  • vyšité sandály
  • náprsní kříž zlatý, nebo stříbrný na řetězu
  • rukavice hedvábné, zdobené na vrchu zlatým vyšíváním
  • mitra ( infule )
  • berla

biskup-1

Mitra

Mitra je pokrývka hlavy, skládající se ze dvou do špice vybíhajících částí, vyšívaných zlatem, vzadu má dvě stuhy.

Historie :

Původně to byla ceremoniální vlněná čelenka, s níž byly ve starověkém Řecku zobrazovány některé bohyně a bohové – např. Héra a Dionýsos, v Římě jí nosili cizinky, prostitutky a archigallus (představený gallů).

Od 10. století se začala užívat jako pokrývka hlavy křesťanských biskupů a opatů.

Při investituře, tj. uvedení do úřadu, ji zprvu biskupovi vkládal na hlavu papež, arcibiskupovi biskup, opatovi buď také papež  nebo představený řádové provincie či kongregace (pater abbas).

Berla

Berla je vysoká, ozdobná pastýřská hůl, nahoře zahnutá, nebo zavinutá do spirály.  V raném středověku se stala znakem  křesťanských biskupů. Biskupská berla je odznakem biskupů a opatů.

Pastýřská hůl se zahnutým koncem byla atributem faraonů.

 

Arcibiskup

Arcibiskup má o velkých svátcích kolem krku ještě pallium, pásku z bílé vlny se dvěma výběžky, do nichž je vetkáno 8 černých křížků.

Papež

Papež obléká k úkonům stejná roucha jako arcibiskup, na hlavě má mitru, nebo tiaru, vysokou kuželovitou pokrývku hlavy se třemi korunami nad sebou a dvěma vyšívanými pásy.

Komentáře

    Přidat komentář

    * Nezapomeňte na povinné pole